Sudová vína

Dobré sudové víno je věda. S důrazem na ten přívlastek „dobré“. Po letech hledání a tápání (a tápání) Vám nabízíme vína od různých „dobrých“ vinařů, abychom měli dostatečný výběr, přeci jen každý umí něco o trochu lépe. A my už tomu také trochu lépe (snad) rozumíme. Některé z našich vinařů a vín Vám představíme.

Stáčíme kolem 20 odrůd  – Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Rulandské šedé, Irsai Oliver, Tramín červený, Neuburské, Sylvánské zelené, Frankovka rose, Svatovavřinecké, Frankovka, Zweigeltrebe, Cabernet Moravia, Rulandské modré, rakouský Dornfeder, španělský Merlot a Syrah a další. Sortiment se stále mění. Stálicí je pan Omasta z Boleradic připravuje pro nás velmi oblíbené rulandské šedé a v poslední době velmi oblíbené suché neuburské to už se stalo, dovolím si tvrdit troufale, v našem blízkém okolí pojmem. S růžovou Frankovkou ho popíjí v několika restauracích celé Staré město. Ale někteří naši návštěvníci preferují něco tak zvláštního jako je Irsai Oliver: kosmopolitní aromatickou muškátovou odrůdu, která je křížencem Bratislavského bílého a Čabanské perly, vyšlechtěná v Maďarsku, vypěstovaná na Moravě a prodávaná v Táboře. Nevím, jaký máte názor na zahraniční sudová vína. Věřím, že jste tolerantní. Pan Omasta citlivě vybral i hezký Cabernet Sauvignon z Chile a Merlot z Argentiny.

Co pro nás umí pan Šabata ze Zaječí? Ryzlink rýnský, Svatovavřinecké, Frankovka, Cabernet Moravia, Zweigeltrebe a cuvée (směsku) z několika bílých odrůd, kde převažuje Tramín červený. Podle vinařského zákona se přívlastky nesmí u sudových vín uvádět, a tak je neuvádíme, my jen tak potichu vábíme: přívlastek, přívlastek… S otcem a synem Šabatovými spolupracujeme už hodně let, a tak pro nás exkluzivně stáčejí kvalitní víno, které běžně lahvují a které Vám pak můžeme nabídnout v té dnes už nepodceňované „sudovce“.

Syrah.Španělské barikované víno, které si poleželo 6 měsíců v dubovém vypáleném sudu, a tak v něm nepřehlédnete pražené tóny kávy, čaje, tabáku, vanilku a krásně nazrálé ovoce a mnohé jiné… Má jednu nepříjemnou vlastnost, je silně návykové, a proto je musíme mít stále v nabídce, jinak se vystavujeme silné nelibosti některých našich návštěvníků…

Čas nechte běžet a zastavte se na skleničku.

V současné době běží na plné obrátky tendence výrazně omezit prodej sudových vín, v jehož čele stojí především velké firmy, jejichž hlavní náplní je prodej levných lahvových vín v supermarketech. V této souvislosti přetiskuji názor Jana Horešovského z Vinařské asociace, s kterým nelze jinak než souhlasit. V jeho textu je vyjádřeno vše podstatné.

Sudy zmizí, víno z nich nikoli

Omezení prodeje sudového vína z dovozu je jen šalamounské opatření, které zničí vinotéky

problémech s vínem se už namluvilo a napsalo hodně. Často i proto, aby různým adresátům různých tvrzení unikla pravá podstata: že neschopnost státu kontrolovat kvalitu potravin vyhovuje nejen podvodníkům, ale též některým firmám deklarujícím se jako seriózní. Je pravdou, že v určitých vínech se objevují problémy s kvalitou kvůli nedovolenému upravování nebo nepravdivému označování jejich původu a že problémy jsou už tak veliké, že poškozují dobré jméno vinařství. Naštěstí se to týká téměř výhradně segmentu levných vín, kde o zákazníka bojujevíno sudové s levným vínem lahvovým (což je často to samé víno). Pravda také je, že se zde určitým způsobem střetávají malí vinaři a velké vinařské firmy, a to především na poli ctění ochrany vína. Vinařům vystupujícím pod svým jménem (což bývají právě ti menší) značně vadí, že současná "kauza sudovky“ je zjevně jen vrtění psem, které problém nevyřeší.

Pokud jako konzumenti vnímáme sudové víno pozitivně, pak je to většinou nějak podprahově spojeno s obrázkem dřevěného sudu a vedle stojícího bodrého chlapíka s koštýřem v ruce. Sudovka ale zdaleka není jen tahle idylka, nýbrž byznys velkých firem, které mají desítky či stovkyhektarů „jezeďáckých“ vinic a musejí prodat obrovské množství nepříliš kvalitního moku. Některé z nich prodávají víno v sudech (těch kovových), jiné stáčejí totéžvíno do lahví a mezi sebou se perou o zákazníka, který neřeší příliš kvalitu a kupuje hlavně podle ceny. Pokud stát dost nekontroluje pravidla, mnohé z producentů napadne vylepšit si ekonomiku dovozem podstatně levnějšího vína ze zahraničí a vydávánímho za vlastní s dobře prodejnou nálepkou Morava. Ti opravdu otrlí pak ještě zvětšují objemy vína vodou s přidáním chuťových aditiv, aby se patok dal vůbec pít.

Bossové vinařští a političtí

Sudovka malých a velkých vinařů je něco zcela jiného, a bohužel se mediální zkratkou hází do jednoho pytle. Typický malý vinař pracuje s menší produkcí a s věrnou zákaznickou základnou. Víno proto prodá snadněji, nepotřebuje podvádět uvedeným způsobem, jeho obchodní systém je založen jinak. Na rozdíl od velkých firem, jejichž vína na dlouhých regálech v obchodních řetězcích mění často etikety, názvy i podobu, aby zaujala oko zákazníka, stojí obchodní úspěch malého vinaře na tradičním jméně jeho rodiny, které chrání především nejlepší kvalitou, jaké je schopen. Obecný problém s odbytem se tak redukuje převážně na velké producenty s přístupem do obchodních řetězců nebo hůře do náleven často bez ohledu na jejich úroveň.

U problémů s kvalitou a značením vína je lhostejné, zda je v sudu, nebo v lahvi. Vinařští bossové s bossy politickými nalezli nyní řešení, ve kterém nejde ani tak o ochranu spotřebitele, jako o samoúčelné administrativní opatření (restrikce sudového vína), které vyhoví politické poptávce a nažranosti vinařských vlků, jejichž koza (produkce a možnosti odbytu) zůstane celá. Logická cesta je přitom nasnadě: definovat přísné postihy a uplatňovat je při masivní kontrole kvality vína odběrem a rozborem vzorků. Místo toho se vymýšlejí a obhajují složitá opatření, například vytvoření evidence vztahů mezi vinařem a prodejnami vína, zákazy prodeje, zákazy určitých druhů obalů a jiné nápady, kterými se ovšem dosáhne pouze zátěže pro ty slušné (ochotné se pro účely kontrol kvality evidovat) a zcela mine ty neslušné, o jejichž seznam se stát zjevně ani pokoušet nehodlá. Kontrolním orgánům se tak na stříbrném podnose nabídne seznam poctivých a vsaďme se, že od té doby budou výsledky kontrol mnohem lepší!

Nejsmutnější na tom je, že k těmto výsledkům a řešením se hrdě hlásí Svaz vinařů, vydávající se často za zástupce všech vinařů. Paradox je však hned lépe pochopitelný, pokud se podíváme na složení jeho výkonných orgánů, které jsou tvořeny převážně reprezentanty velkých firem, z nichž některé mají za sebou mediálně běžně dostupné problémy s falšováním vína.

Až vyjde šalamounské opatření, zmizí nechtěné sudy, nikoli však víno z nich. Změní nálepku a my si ho vypijeme z povolených, navíc Vinařským fondem podpořených lahví s krásnou moravskou etiketou či značkou. Ostatně jako dosud. Ze světa ale zmizí svébytný kulturní fenomén a skvělý marketingový produkt moravského vinařství, kterým by sudovka nadále mohla zůstat, pokud by se s ní zacházelo s inteligencí a bez pokrytectví. Zmizí také provozovatelé vináren a vinoték, na jejichž ochranu podnikatelské svobody stát zřejmě rezignuje.

JAN HOREŠOVSKÝ

šéf dozorčí rady Vinařské

asociace ČR a vlastník

vinných barů Vinograf

Zdroj LN