Pastýř kvasinek v Táboře

tak nějak nepřímo uvedl Bogdan Trojak sám sebe a večer s autentickými víny. Jak spojit v jednom večeru víno, poezii a jazz i nejazz, prý byla víceméně improvizace a i současně první nástřel, jak by to vlastně mohlo fungovat. Takže celý večer byl takový jakýsi autentický. A výsledkem vinný dům narvaný k všeobecné spokojenosti.

Vždycky po dvou vzorcích nám Zuzana Veselá, všichni koukali, jak byla dobrá, zazpívala po dvou vzorcích jazzových standardů i písní jiných, doprovázel ji citlivý klávesista Karel Tichý, který to v závěru nevydržel a hrál a hrál… Krásná atmosféra, nikdo nerušil (až na výjimku, která byla umravněna) a všichni byli velmi pozorní. Díky za to. Vposledku Bogdan Trojak přečetl čerstvý příběh o nezbytnosti kotlíku (kterého že myslíte?) v moravských domácnostech a básní dalších několik z chystaného rukopisu.

Bogdan Trojak se chystal i něco přečíst ze své posledník knihy Brněnské metro, nedošlo k tomu, já to nyní napravím, hned pochopíte proč.

Cituje tu báseň – provolání Františka Hrubína:

Já František Hrubín,

ždám Skalický rubín!

Budu ho pít, co budu žít!

Ze sudu Smrt zrobí mi šíf…

A v epilogu: …u stolu si přečetl doporučený dopis z Ministerstva kultury, v němž stálo že obdrží grant na svoji studii o vlivu odrůdy Frankovka na poetiku Oldřicha Mikuláška.

Na straně 58: Básník Stöhr s oblibou říkal, že kdyby se na Bítově zřítil strop, je rázem po české poezii a je pokoj… (Pozn. na Bítově se konaly koncem 90. let „slety“ českých a moravských básníků doprovázených degustacemi vín…)

A tak mě tak napadá téma krásné degustace: Jaká vína asi pili básníci moravští a čeští. Pokus o rekonstrukci. Víno, básnička, básnička, víno … tak dvě hoďky furt pryč…

A teď k vínům, vzorků bylo 8, volně a místy asi ne zcela přesně, přepisuji své poznámky:

  1. Bogdan Trojak, Bořetice, Bělošpičák 2010, což není nic jiného než původní název pro Moravu velmi původní odrůdy a to pro Veltlínské zelené, přívlastkově by odpovídal kabinetu (ČNM 20–21). Školeno v akátových sudech (dubové prý středoevropským odrůdám nesvědčí), delší dobu na kvasnicích, míchání na jemných kalech (batonáž), stáčí se pouze jednou. V roce 2010 nebylo třeba sířit, vyšší kyselinky dané ročníkem tu působily jako stabilizační prvek. Jemná hořčinka je pro VZ typická, zejména na Bořeticku, kde půdy jsou bohaté na hořčík.
  2. Bogdan Trojak, Bořetice, Kaich 2010 – pro Hanácké Slovácko velmi typická směska Veltlínského zeleného, Ryzlinku vlašského a Neuburského. Dříve se zde ctil spíše románský styl s důrazem na obec, půdu, místo, tam je dobré se zase vrátit. Opět zrálo na jemných kvasnicích a nebylo čiřeno ani filtrováno. A co Bogdan Trojak opakoval téměř u každého vzorku: je to víno jenom z hroznu, žádné ušlechtilé kvasinky apod.
  3. Matthias Hager, Kamptal, Möllands, Veltlínské zelené 2009 Alte Reben, Již název naznačuje, že jde o vinice přes 30 let staré (sám vinař má i některé starší až z roku 1933 – Frankovka a Neuburg). Biodynamický vinař, který se nechal inspirovat i Steinerovými bio-postřiky…tady by určitě má waldorfská dcera zajásala, víno však nepije. Opět velký důraz na mikroregion s jeho specifickým mikroklimatem, který je zde kombinací panonského a severního proudění z Českomoravské vrchoviny. Ještě při samotné degustaci jsme tento veltlín v zákulisí porovnali se Steiningerovým Grüner Veltliner Kittsmansberg, také z Kamptalu, také 2009, a byli si chlapci velmi blízcí, neboť i Steiningerovi respektují zdejší klasický styl – např. velké akátové sudy a míchání jemných kalů…
  4. Sepp Moser, Riesling Reserve 2009, Kremstal DAC Gebling Erste Lage

Tak tohle mi chutnalo opravdu převelice, a nebyl jsem sám, když to ocenila i manželka Olga… Shodou okolností jsme den předtím ochutnali 16 světových ryzlinků na Masterclass v Praze pod vedením Dr. Josef Schullera MW, a byly zde i dva vzorky z Kremstalu, kde oproti těm kamptalským se trochu více pracuje se zbytkovým cukrem (tady bych to viděl tak kolem 4–5 g, kyseliny někde kolem 6–7 g/l), vyšším alkoholem (13,5 – reserva) a senzoricky se nám jevily kořenitější. Moserův riesling se nám líbil více o rozměr, který B. Trojak charakterizoval velmi trefně “nejlepší vína se pohybují na hranici vady“, víno bylo decentní, neexplodovalo hned v nádechu, působilo spíše sevřenějším dojmem, typické rieslingové tóny i s doposud jen velmi jemným náznakem petroleje, ale velmi harmonické a s dlouhou dochutí. „Niki“ Moser, potomek legendárního kremstalského vinařského pionýra Dr. Lenze Mosera, před 2 lety oficiálně přešel na certifikované biodynamického vinařství (Demeter) a výsledky jsou opravdu výtečné.

5. Bogdan Trojak, Bořetice, Szryk 2009 Zase opět starý dobrý název pro Frankovku, té je tu 85% a 15% Merlotu. Ze sprašových bořetických půd, redukovaná sklizeň, nesířeno (třísloviny stabilizují), školeno v dubovém vícenásobně použitém barikovém sudu, který obohatí typickou ovocnou strukturu o tóy čokolády, doutníku. Odrůda, která na Moravu bytostně patří (podobně jako VZ), hned společně s Pinot Noirem (PN). Odbočka: skvělé jsou PN z roudnické tratě Sovice, ostatně co tu asi tak Karel IV. původně vysázel a proč? Dle B.Trojaka největší světová červená jsou postavena na páteři kyselina + tříslovina.

6. Jaroslav „ Agroš“ Osička , Velké Bílovice, Zweigeltrebe 2008 Jeden z mnoha velkobílovických „osičkovských“ vinařských klanů, proto ta přezdívka „agroš“. Určitě není náhoda, že léta pracoval ve vinařství Dobrá vinice z Nového Šaldorfa. Nyní pracuje společně se synem Lubošem. Nefiltrované, minimum síry, dlouhé zrání na sudu, zpočátku dominují višně a čokoláda, potom snad lesní jahůdky, určitě podtón dřeva, plné. Jak již výše řečeno, odrůda pro středoevropský region velmi typická a nosná (viz. např. rakouský Carnuntum) s krásně zralým ovocem, kterému nesmí chybět právě ta ovocná kyselinka, která není buď velmi ostrá či utopená v nějaké marmeládě apod.

7. Radoar, Alto Adige, Velturno, Loach 2009 Zweigelt + Pinot Nero, netřeba překládat. Alkohol 13,0. Tzv. vysokohorské víno od vinaře Norberta Blasbichlera, který hospodaří na statku Radoarhof cca 850 m. n. m. v městečku Velturno (německy Feldthurns) v jihotyrolském údolí Val d´Isarco. Nám vlastně velmi důvěrně známá krajina, jednak díky zde ve vinařském kraji v blízkém Brixenu strádajícímu Havlíčku Borovskému ale především, když tudy projíždíme kolem Bolzana na lyže či jenom tak chodit po horách. Bogdanova věta „tam bez špeku člověk nepřežije“, nás konečně donutila nakrájet poslední zbytky špeku, které ve vinotéce zbyly, a opravdu hned bylo lépe. Skutečně pravověrný biodynamický vinař, kde i orientace vinohradů a ovocných sadů má své zákonitosti, kde se používají postřiky z čajů, například, a využívá se konkrétních měsíčních fází k výnosu hroznů. Vína zrají cca 9 měsíců ve velkých sudech. Zajímavostí, a pro nás poučnou, je jak zdůraznil B. Trojak, že vinař vyrábí také jako „velké víno“ Müller-Thurgau, odrůdu, kterou snad také brzy doceníme. A k tomu špeku samozřejmě patří také pestrá škála pálenek, jsme v Itálii, tak zejména grapp, jak je to v řadě vinařství běžné.

8. Eugenio Rosi, Trentino Poiema 2007 (Marzemino), IGT, Eugenio Rossi je vinař z Trentina, kde má v pronájmu vinařský dům i vinice, vína vyrábí téměř na koleni, a zpracovává zejména zde dříve poněkud podceňovanou odrůdu Marzemino. A to navíc zase velmi samorostle, speciálně toto víno je školeno v třešňovém sudu, kdy část hroznů cca 30% se zpracovává jako tradiční Amarone (dosušované hrozny s vyšším alkoholem a zbytkovým cukrem). Ale nechme úchvatně se vznášet samotného Bogdana Trojaka: Pro nás byla ochutnávka Poiemy jedním z nejzásadnějších setkání s červeným vínem vůbec. Toto víno totiž protéká nosem přímo do snu… Jeho buket je zprvu florální, cítíme fialky, ale i maliník. Pak začíná vystupovat jemně černý rybíz a ostružina a ovšem noblesní kořenitost. V ústech cítíme skvělé prolnutí ovocitosti a sudu, třešňové dřevo se nádherně a jemně prostupuje s likérovou třešňovitostí sušených hroznů. Taniny jsou již jemné, ale nikoli hedvábné. Víno si udržuje pružnost a bude se v následujících letech zlepšovat, což dokládá jeho předlouhá dochuť. Eugeniova Poiema má v sobě mnohé z toho, co je společné pro všechna velká červená vína a co nelze verbálně uspokojivě vyjádřit.

Pokud jste dočetli až sem, je třeba si upřímně říci, že se nám všem večer vysloveně povedl a že převážná většina těchto vinařských puristů, a i mnohá další (časem) budou u nás k mání. Nebudou levná, ale jak nám správně řekli již vinaři ve Štýrsku: u nás není levných vín, to jeďte jinam…

Další proběhlé akce naleznete zde »