Jáchym Topol 17.12. 2010

Při autorských čteních autor „pobaví a způsobí příjemný kulturní zážitek“. To se nám tentokrát nestalo. Jáchym Topol nás nepřijel pobavit. Tereza Horvátová nás večerem provedla citlivě, nenápadně: Jáchym je autorem několika témat, která obhlíží ze všech stran, jeho romány prochází proud lidí, kteří byli v koncentrácích německých, komunistických,… to je v jeho knihách cítit. Sestra. Iniciační román pro nastupující generaci – a v tom deprese, koncentráčnický sny, co tomu řekne-řekl přísný kritik Sergej Machonin, který tam byl… „ Folklor byl pro mne v 50. letech únikem.“ Chladnou zemí. Nelze se odpoutat od 20. stol. Co jsme zač? Terezín. Dělal jsem reportáž v Terezíně, pro Respekt. Město postavené jako armádní pevnost, tady bylo armád několik, i ta německá, ruská, česká odešla před 10–12 lety a – město se rozpadá, i místní odcházej. Předobrazy skutečných postav. Tahle kniha se mi ale líbí, na rozdíl od těch ostatních. Zároveň si myslím, že je to obrovská legrace. Nejspisovněji napsaná kniha. Aby to nebyl pražský jazyk. Pro knihu byla klíčová cesta do Běloruska. Divoká země, když překročíte vízum a policie ví, že jste se potkal s někým z opozice, tak otravuje, ulítlo mi tu letadlo, noc jsem strávil ve strašný zimě a těšil se až odtud konečně někam vypadnu, tak jsem bez peněz přistál v Berlíně. Původně se měla kniha jmenovat Ďáblova dílna, podle toho, co se tu na tomhle území za války dělo… Trnová dívka, lidi si myslí, že indiánské knížky jsou pro děti, ale nejsou, je to sprosté a drsné vyprávění. J.T. čte odtud báseň Zpěv hvězd, přeložil ji Hanuš Bonn (zemřel v Mathausenu), po letech i Ivan Wernisch, nic jiného z poezie nepotřebuju. Trnovou dívku jsem překládal 10 let, i jsem tam cestoval, hodně práce tu udělal antropolog Aleš Hrdlička, v tom dávném vyprávění se snad člověk může dostat k pravdě, všechny národy mají mytologický prazáklad, viz i práce Lévi-Strausse, skutečnost je dnes jiná, Indiáni mají obrovský majetek v pozemcích, na kterých jsou kasina, sedí u televize a chlastaj, doslov ke knize napsala úžasná etnoložka Markéta Křížová. J.T. přečetl dvě povídky: Moskyti, Kojot na jahodách. Teď pracuji pro Lidové noviny a Respekt. Pokračuji v české tradici, řada autorů pracovala i pro noviny, aby se uživili, dělám to pro peníze. Ve světě je stipendijní systém Po roce 89 jsem dělal reportáže, slyšíte jazyk, někdy i vraždy, což bylo dost drsný, hrozný temnoty. Pro Respekt jsem dělal kauzy, obsedantní témata, být nenáviděn je česká tradice, je třeba si užívat. Chci se vrátit k normalitě, ke klasickému vyprávění, ale asi to neumím…

Na závěr nás nemohla minout otázka: co zajímavého jste v poslední době četl, co byste nám doporučil, abychom si mi také přečetli? Tak tady je závěrem stručný výběr Jáchyma Topola: Emil Hakl, Pravidla směšného chování, Intimní schránka Sabriny B., Hakl přepracoval svou prvotinu a velmi odvážně mu ji vydalo Argo, Hakl je po Hrabalovi další člověk, který má dobře odposlouchaný jazyk. Balabánovy povídky. Petr Placák, Medorek, Fízl, Cesty ke svobodě, přesah k absolutnu, k bohu, je šéfredaktorem studentského měsíčníku Babylón, píší tam studenti, vzdělaní a drzí. Hodně blízko je mu Polák Andrzej Stasiuk (jeho Jak jsem se stal spisovatelem s doslovem Jáchyma Topola, kde popisuje, jak za ním cestoval do Polských Karpat..), jezdili jsme tam se spacákem k Osadné, žil tu slovanský národ Lemkové, protože byli antikomunisté, byli v podstatě přesídleni… McCarthy Gormac, Krvavý poledník, Dítě boží, Cesta, surrealismus, sny. Irena Brežná, (Švýcarka narozená v Bratislavě), Nejlepší ze všech světů. Varlam Šalamov, Kolymské povídky (překlad Jan a Sergej Machonin). Ljudmila Ulickaja, Soněčka a jiné povídky, pokračuje v tradici ruské literatury, ve světě se prodává ve stotisícových nákladech. Hodně poslouchám Moniku Načevu (Wright: The sick rose, vážná elektronická poezie – česká dekadentní). Anna Kareninová – Céline v Čechách, Céline je smršť. Bunin – génius.

Další proběhlé akce naleznete zde »