Napsali o nás

Mýty o víně

Rozhovor v Táborském deníku ze dne 11. listopadu 2016

Ptá se redaktor Luboš Dvořák

Také Jihočeši konzumují stále více vína, ale kolem pití tohoto nápoje panuje řada polopravd a mýtů. nohé z nich Deníku vysvětlil respektovaný táborský sommelier Ladislav Makovec.

1. Znalci pijí pouze suchá vína, pít sladší vína je známka nevědomosti? ANO/NE?

NE. Paradoxně ocenit kvalitní sladší víno přeci jen již vyžaduje určitou zkušenost. Znalec, předpokládejme, že to o sobě netvrdí jen on sám, opravdu obvykle preferuje spíše suché víno, takové se dá pít celý večer, aniž „utahá“ a je i vhodnější k většině pokrmů. Nicméně je řada skvělých vín s vyšším zbytkovým cukrem, která dokáže ocenit právě ten, kdo se ve vínech aspoň trochu vyzná. Nejde totiž pouze jen o ty zmíněné cukry, ale především o jejich vyváženost s kyselinkami, bez nich je sladké víno pouze „oslazená voda“, a to právě někteří konzumenti preferují, nezbytné kyselinky jim proto vadí, takové víno jim prostě připadá příliš kyselé. Jenom pro ilustraci: na našem letošním vinařském festivalu se sešlo překvapivě hodně mladých – a prodej sladkých vín se enormně zvýšil, vinařský život mají ještě před sebou…

2. Červené víno se servíruje při pokojové teplotě? ANO/NE

NE. Probůh jenom to ne. Ale já myslím, že už se to snad ani neděje, přeci jen nějaká osvětová práce zanechala ve většině z nás nějakou stopu. Teplota červených by se podle stáří (nikoliv konzumenta) měla pohybovat tak mezi 14 až 18 C0. Svařák se pije v zimě, nemělo by to být červené stojící v létě v neklimatizované restauraci mimo lednici. I červené je třeba chladit. Nyní je doba svatomartinských, u mladých vín se běžně doporučuje teplota jako u bílých, tj. tak těch 1O-12 C0. Zvýrazníte tím jejich ovocnost a svěžest.

3. Šroubovací uzávěry značí levná a nekvalitní vína? ANO/NE

NE. Posledních několik let můžeme sledovat rostoucí trend dávat i kvalitní bílá vína „pod šroub“, přišlo to tuším z Nového Zélandu. V sousedním Rakousku se snad již ani s jiným uzávěrem nesetkáte, a to jde o vína v cenové hladině několika set Kč. Takže vůbec nejde o segment levných vín, pro která by byl korkový „špunt“ neadekvátně drahý. Důvod je jinde. Uvádí se, že cca 4–8 % vín má tzv. vadu korku, popisuje se to asi jako zvlhlý karton apod., což je ve svém výsledku nepitelné víno. Není to primárně pochybení ze strany vinaře, jde o přítomnost TCA (trichloranisolu), který korek narušuje, a předem tomu zabránit nelze. Pro vinaře a koneckonců i prodejce jde o poměrně velké ztráty, u šroubovacího uzávěru takové riziko zcela odpadá. Ale rozlišujme. U kvalitních červených klasický korek převažuje a převažovat bude, neboť ta potřebují, vzhledem k tomu jak jsou vyrobena, přes korek být v minimálním kontaktu s vnějším prostředím, tzv. dýchat. Ale v tomto případě se i ta levná červená dělají často se šroubem.

4. Kvalitu vína zásadně určuje jeho cena. ANO/NE?

NE. Stoprocentně to jistě neplatí, to by byl i ten vinařský svět příliš jednoduchý. Je pravda, že se objevují vína evidentně předražená a že kolikrát je i to levnější zjevně lepší. Ale sedmička vína za 50–60 Kč? Pětilitrový demižon za 125 Kč? Co lze od takového vína očekávat? V letošním roce byla výkupní cena 1 kg hroznů až kolem 28 Kč, z té vyrobíte tak tu sedmičku. A kde máte ostatní náklady? Tady nic zázračného nevymyslíte, za kvalitní víno musíte nějakou tu kačku vytlačit.

5. Čím je víno starší, tím má lepší kvalitu. ANO/NE?

NE. To je snad mýtus nejsetrvalejší. Řada lidí se opravdu domnívá, že víno se časem neskonale zlepšuje, a tak například chtějí koupit víno, které slavnostně otevřou, až novorozenci bude těch kýžených 18. U toho bych být nechtěl. Není smutnější okamžik, než když archivujete víno, ale otevřete ho již příliš pozdě, kdy je ten úžasný pamlsek, na který se tak těšíte, již za zenitem. Neboli prakticky každé víno časem postupně nazrává a nějaký čas se zlepšuje, u červených to platí dvojnásobně, avšak vždy dojde k okamžiku, kdy je na vrcholu, a pak už jen tzv. za zenitem, a lepší už to nebude. Tak jako v životě lidském. Chci tím říci, že víno je také živý organismus. Obvykle se to řeší tak, že si koupíte vína aspoň karton a vždy po nějakém tom půlroce si je přechutnáte.

6. V supermarketu nemohu koupit kvalitní víno. ANO/NE?

ANO, mohu. I takové zázraky se dějí. Jinou odpověď ode mne ani čekat nemůžete. Vždy bych preferoval vinotéku, kde předpokládám aspoň nějaký kvalifikovaný náhled. Kdo vám v supermarketu s výběrem poradí? Když budete chtít víno reklamovat, jak to asi dopadne? Ale pokusme se být objektivní. Pokud se přeci jen trochu orientujete, najdete v některých z nich i dobré, prověřené vinaře, samozřejmě že jen ty velké firmy, neboť dobře vědí, že by svou megaprodukci jenom v síti restaurací a vinoték jednoduše neprodali. Předností marketů je jistě velmi široká nabídka prakticky z celého světa, místy až zahlcující, a relativně velmi nízké ceny. Tlak na nízkou cenu je tu zřejmý, což by samo o sobě nebylo nic velezrádného. Ovšem je tu problém, řekl bych technického rázu. S víny se poměrně hodně manipuluje, leží například velmi dlouho nastojato v teple a na světle, což víno po nějakém čase naprosto spolehlivě ničí. A vinař, v tomto případě spíš výrobce, s tím musí počítat a připraví své víno i na to nejhorší. A tak víno chtě nechtě očeše – přefiltruje a zasíří, aby neoxidovalo a nerozkvasilo se. Ale záleží na každém z nás. Supermarkety jsou plné lidí, a ti vína kupují. Takže jejich názor s mým asi shodný nebude…

7. Medaile ze soutěže na etiketě je zárukou, že víno bude dobře chutnat. ANO/NE?

NE. Stoprocentně vám dnes nezaručí nikdo nic. Navíc dnes je „přemedajlováno“, soutěží je skutečně hodně, a ne všechny mají stejnou úroveň. Někde dostane ocenění téměř každý, kdo přijde… Naopak někteří vinaři , zejména ti malí, neboť každá taková soutěž něco stojí, se soutěží nezúčastňují, zatímco ti velcí spíše ano. Ale čeho bychom se tedy S už měli držet? Přeci jen nějaká informace o víně to je. Kdybych měl nějakou soutěž vyzdvihnout, tj. takovou, jejíž výsledky pečlivěji sleduji, pak bych doporučil soutěže: Král vín, Vinař roku, Valtické vinné trhy a Salon vín. Někdo by možná doplnil i další, ale pro mne je to ta TOP „čtyřka“.

8. Nedopitou láhev máme druhý den vylít nebo maximálně svařit. ANO/NE?

NE. Řekl bych dokonce pravý opak, byť jsem si vědom, že ne každý se mnou bude souhlasit. Například při degustacích otevírám zejména červená vína raději den předem, aby se tzv. „vydýchala“, je možné je samozřejmě i dekantovat (tj. šetrně přelít do karafy), někteří to doporučují i u vín bílých. Kvalitně udělané víno rozhodně do druhého dne vydrží, tedy nemáte-li centimetr na dně, je v chladu a mimo světlo… Zkuste si nějaké víno otevřít den předem a srovnejte ho druhý den se stejným vínem čerstvě otevřeným. Budete překvapeni, o jak rozdílná vína půjde…

9. Bílá vína se vyrábí pouze z bílých hroznů. ANO/NE?

NE. Byť v tomto případě jednoznačně odpovědět nelze. Existuje jeden technologický postup výroby vín, který označujeme jako „klaret“, tj. při volném výkladu „bílé z červeného“. Vezmeme-li jakoukoliv modrou odrůdu (vyjma tzv. barvířek) a vylisujeme hrozny šetrně a nenecháme je macerovat na slupkách, dostaneme ve své podstatě bílé víno, byť v barvě je spíš lehce šedé až mírně narůžovělé. Chuťový vjem těchto vín je velmi specifický, a i proto se u nás pomalu a jistě tento styl prosazuje. Doporučuji.

10. V České republice se kvůli podnebí nedaří vyrobit kvalitní červené víno. ANO/NE?

NE. Je to mýtus tak rozšířený, až jsem na něj alergický. My pouze vyrábíme jiný styl červeného vína, který je specifický zejména svou vyšší ovocností, proto řada konzumentů preferuje zejména těžší, často barikovaná vína například z Nového světa, těch se k nám vozí velké množství. Naše vinice leží mnohem severněji než v takových těch klasických vinařských velmocích jako jsou v Evropě například Španělsko, Itálie, jih Francie, ale i třeba rakouský Burgenland, Maďarsko, Bulharsko. Oni prostě mají celoročně více slunečního svitu, hrozen jim více uzraje a mají také daleko větší výnosy. Ale náš vinař, tedy když chce mít opravdu dobré červené, musí velice radikálně redukovat zatížení keřů, dejme tomu 1 kg hroznů na hlavu, aby tyto prominentní hrozny měly co nejlepší podmínky, a když má kliku na počasí, tak dokáže udělat také úžasné víno, ale to už něco stojí. My dokonce s červenými vyhráváme světové soutěže, ano s bílými více. Ale takové víno se pak pohybuje v rozmezí tak 200 – 300 Kč. Osobně mám moravská červená rád, preferuji jejich specifickou ovocnou kyselinku, ale vím, že řadě našich zákazníkům připadají příliš kyselá.

11. Do lahví, která mají vypouklé dno, se dávají kvalitnější vína. ANO/NE?

ANO. Obecně to tak říci lze. Jde o dražší kvalitnější sklo, do kterého by dávat levná vína nemělo smysl. Převážně se s takovou lahví setkáte kvalitnějších červených vín, u kterých se předpokládá nějaká doba zrání na lahvi, kde vypouklé dno slouží k usazení sedimentu, kterého se pak šikovný sommelier při dekantaci „zbaví“.

12. Svatomartinské víno se musí vypít do Vánoc. ANO/NE?

NE. Jeho životnost je určitě delší, dejme tomu tak do první polovinu následujícího roku, i když záleží zejména na tom, kdo a jak takové víno vyrobí. Někteří vinaři je prodávají jako mladá, letošní (bez označení svatomartinské) i v přívlastku pozdní sběr, případně i jako moravské zemské. Jiní za pár kaček jednoduchá vína na rychlou spotřebu. Ale tato „pověra“ o nutnosti to svatomartinské vypít je ještě brutálnější, já prodám během toho svatomartinského dne stovky lahví, ale v následujících dnech o něj např. v loňském roce mělo zájem opravdu jen pár lidí. Asi berou ten vinařský svátek jako jednorázovou akci, při které se rádi potkají, ale tím to pro ně končí. Přiznám se, že tomu úplně nerozumím. Ale jedno vím, co neprodám 11. listopadu, už v dalších dnech neprodám. Tady by to chtělo trochu větší osvětu.

13. Na dně láhve zůstal ležet vinný kámen. Víno bylo tím pádem zkažené. ANO/NE?

NE. Vinný kámen hosté reklamují nejčastěji, protože ten je na rozdíl např. od toho korku zcela evidentní, i když paradoxně chuťově tím víno nijak ovlivněno není. Jde v podstatě o vysrážení hydrogevinanu draselného na dně lahve. Ale těch se vinař dokáže technologicky zbavit, například tím, že vína ještě před nalahvováním silně podchladí, kdy se vinný kámen vysráží, a víno vyčistí. Ale tady je právě ten vtip, že dnes je i světovým trendem do výroby vína co nejméně zasahovat a to i na úkor úzkostlivé vizuální čistoty. A proto je dnes šlágrem vína například nefiltrovat. Vinaři říkají, že se tím víno „očeše“ a že ztrácí mnohé ve svém chuťovém projevu, zejména mineralitu, bohatost, plnost. No a vám zejména v červeném na dně lahve zůstane usazenina, depot, a je na obsluze či vás, jak k tomu přistoupíte. Profesionální číšník vám takové víno dekantuje, neboli kultivovaně přeleje do karafy, depot nechá v lahvi, a vysvětlí jakého štěstí jste se dočkali, že pijete víno, kterému nebylo ubližováno. A špatný číšník? Aspoň se pobavíte.

14. Přiměřená konzumace vína je zdraví prospěšná. ANO/NE?

ANO i NE. Nedávno mi kamarád kardiolog přivezl ze světového kongresu brožuru o pozitivním vlivu umírněné konzumace vína. A takových podobných informací je spousta. Ale je třeba být velmi obezřetný, zejména v té „přiměřené míře“. Existuje patrně určitá rozumná hranice, kolik by mohl/měl člověk vína vypít. Obligátně se doporučují tak čtyři deci pro muže a dvě pro ženy. Zažil jsem přednášku docenta lékaře o prospěšnosti střídmé konzumace vína, ale ten den evidentně příliš střídmý nebyl… Při vyšší spotřebě se už dostávám do jistého rizika, ale i tady je to jistě individuální, záleží jaké víno piju z hlediska procent alkoholu, jestli k jídlu, jakou mám váhu, zdravotní stav a tak podobně… No je to velmi riskantní téma, dovolím si ho v závěru rychle opustit.

Lihuprosté víno se pít nedalo. Šel jsem radši na pivo

Týdeník 5+2 z 11. března 2016

napsal Josef Musil

Ladislav Makovec je první sommelier v Táboře a jako první si tu otevřel vinotéku. Bude se podílet i na Táborském festivalu vína. Miluje dobrá vína z celého světa a v současnosti si nejraději pochutnává na suchých rakouských a moravských. Říká, že k potěšení z jejich chuti se člověk musí poctivě propít. Ladislav Makovec bere víno vážně, ale rád o něm mluví s úsměvem.

Když se tak dívám na láhve ve vaší vinotéce, vzpomněl jsem si na pasáž ze Švejka, kde se mluví o alkoholikovi, který v rámci abstinence pil lihuprostá vína. Opravdu něco takového existuje?

Bohužel ano. Ochutnal jsem ho na svatbě své dcery. Je abstinentka a její manžel taky. A protože vědí, že jsem na víno, chtěli mě potěšit. Jenomže tohle víno se pít nedalo, a tak jsme to s manželkou vyřešili tak, že jsme si odbíhali do blízké hospody na pivo. Jako sommelier bych vám lihuprosté víno nenabídl.

Má slovo sommelier také českou podobu?

Nemá. Nabízí se vínoznalec, ale to nevystihuje celý široký okruh znalostí, které musí správný sommelier ovládat. Kromě vína jako takového by se měl vyznat ve všem, co může s vínem jakkoli souviset. Například viceprezident Asociace sommelierů České republiky Ivo Dvořák dělal i degustace minerálních vod a vybíral druhy, které se chuťově hodí k zapíjení konkrétních vín. Mimochodem Ivo Dvořák je také mistr světa ve znalostech a servisu doutníků. Asi před čtyřmi roky jsme v Táboře pořádali degustaci, kdy nám pároval druhy doutníků s koňaky. I to může patřit do oblasti znalostí sommeliera. Sommelieři by měli působit v dobrých restauracích a radit hostům.

Kolik je v Táboře restaurací, kde by se host dočkal takové rady?

V současnosti vím o třech. Palcát, Nautilus a Dobromila. Škoda, že jich není víc. Práce sommeliera na place má svůj význam, ostatně i já jsem radil hostům v restauraci.

Překvapil vás někdy host netradičním přáním?

Když už jsem měl sommelierské zkoušky, tak ne, ale překvapil mě v době, kdy jsem v restauraci začínal a ještě jsem o vínu skoro nic nevěděl. Právě díky tomu hostovi jsem se pak stal sommelierem. Stalo se to myslím v roce 1994 v restauraci jednoho hotelu na Šumavě. Zastavil se u nás můj kamarád a po jídle si objednal „šery“. Nevěděl jsem, co to je. Šel jsem za manželkou, která pracovala za barem, a povídám: On chce „šery“ ale asi myslí „čery“, viď? Ani jedno z toho jsme stejně neměli.

Jaký je rozdíl mezi scherry a cherrie?

Taky mi to vrtalo hlavou. Cherrie je obyčejná pálenka z třešní, ale scherry označuje ušlechtilý nápoj, španělské fortifikované víno, a pije se jako aperitiv. Dojel jsem do Vimperka do velkoobchodu a koupil jsem si láhev suchého scherry. Chutnalo to hnusně. Zároveň jsem věděl, že můj kamarád procestoval celý svět a nic hnusného by nepil. Bylo mi jasné, že budu muset svoji chuť hodně tříbit, abych si suché sherry vychutnal. A nejenom scherry. Najednou jsem pochopil, že se ve své profesi musím ještě hodně učit.

Prozradíte své předchozí povolání?

Učitel tělocviku a češtiny. Ale brzy jsem poznal, že vyučovat děti za komunistického režimu nějak není pro mne. A tak jsem nastoupil jako vychovatel do dětského domova v Nemyšli. Při práci jsem vystudoval speciální pedagogiku a svoje působení v Nemyšli jsem zakončil v roli ředitele. Mezitím přišla sametová revoluce a já začal pracovat jako ředitel ve zvláštní škole v Táboře.

Zatím nic nenaznačuje, že změníte školu za hotel…

Mně to naznačil pohled na výplatní pásku. Za takové peníze jsem už nechtěl snášet buzeraci ve školství. Byl začátek 90. let, lidé se vrhali do podnikání a moji kamarádi postavili hotel n Šumavě. Sháněli někoho, kdo by rozjel provoz, šéfoval a neokrádal. Dozvěděli se, že chci změnit práci, a tak se stalo, že jsem se najednou ocitl v hotelu na Šumavě. Manželka šla se mnou. Dělali jsme tam úplně všechno a učili se za běhu.

A tehdy se stalo, že po vás host chtěl šery a vy jste pochopil, že se musíte učit ještě víc.

Se studováním jsem začal až v roce 1996, když jsme se ze Šumavy vrátili do Tábora a otevřeli jsme si tu restauraci. V Praze se zrovna začaly pořádat odborně vedené degustace. Často jsem tam jezdil a pak jsem za chutí vína cestoval i po světě. V roce 2004 jsem absolvoval Sommelierskou akademii Petra Viceny a otevřel jsem si vinotéku.

Můžeme tedy říct, že jste první táborský sommelier.

No, vy to říct můžete. Já budu radši opatrnější. Určitě jsem ale první, kdo v Táboře začal provozovat vinotéku. Nejdřív jsem ji měl na pěší zóně a pak jsem ji přenesl do svého domu na Starém Městě, kde sídlí dodnes. Manželka ji pojmenovala U Černého kocoura a zeleného stromu, protože se nám tu prochází černý kocour a před domem roste mohutný břečťan.

Jak vinotéku přijali Táboráci?

Nejdřív to pro ně byla novinka, které potřebovali přijít na chuť. Proto jsme začali pořádat degustace. Lidé k nám našli cestu a vlastně se u nás naučili rozumět vínu. Dnes naši stálí hosté dávají přednost bílému suchému, z čehož mám radost.

Já ale myslím, že se lidé příliš nechtějí poučit, ale spíš rádi druhé poučují…

Samozřejmě i takový host se občas najde. Jeho věta, která mě vždycky dostane zní: Byl jsem na Moravě a pil jsem tam víno. Tím dává najevo, že je znalec. Některé perličky si pak zapisuju do sešitu.

Přečtěte nějakou prosím.

Rozhovor s hostem: Tak které víno si dáte? To druhý. Který druhý? To, co jste mi dával posledně. A který to bylo? Já si to nepamatuju. Tak Rulandské šedé? Ne, to sladší. Aha, tak Irsai Oliver? Jo, to bude vono.

Když jste se zmínil o Moravě – mně někdo říkal, že moravská červená nemůžou být dobrá, protože mají málo sluníčka.

To je přesně názor v uvozovkách znalce, který pije jen levná chilská, protože jsou sladká. Zato moravská červená vína jsou ovocitá, mají svou kyselost. Stejné je to s rakouskými víny, hodně mi chutnají, ale musel jsem se k jejich chuti v dobrém slova smyslu propít. Je třeba odbourat předsudky, otevřít se novým chutím, porovnávat a hlavně si nechat poradit. Na Moravě se rodí opravdu dobrá vína, která získávají ocenění, a to jak bílá tak i červená.

Z historie vím, že se víno kdysi pěstovalo i v Táboře. Proč se o to nikdo nepokusil?

Mám ve vinotéce láhev z roku 2007, která dokládá, že se tu trochu pěstuje. Vinaři Petr a Václav Brabcovi mu dali název Drsné víno  – Drsný kraj. Etiketa udává, že rostlo, zrálo a vznikalo v Táboře-Čekanicích a Nasavrkách u Miličína. V Táboře samotném by byl ideálním místem pro vinici terasovitý svah pod parkány. Je nad řekou, situovaný jižně.

Co kdybyste pořádnou táborskou vinici založil vy?

Kdepak, já víno radši ochutnávám, než okopávám. Je mi třiašedesát, už provozuji jen vinotéku a teď se spolupodílím na 8. ročníku Táborského festivalu vína v hotelu Palcát od 29. března do 29. dubna. Jeho předností je, že se na něm víno snoubí s gastronomií a zajímavými akcemi. Letos jistě potěšíme zvláštní přehlídkou vín z mikulovské oblasti a večery, při kterých představíme španělská vína.

Lepší než loni. Mladé víno okouzlilo vyvážeností

Táborský deník 12. listopadu 2015, Kateřina Šímová

Pár týdnů po sklizni, na svatého Martina, 11. listopadu v jedenáct hodin, začalo téct proudem Svatomartinské víno. U lidí zabodovalo.

VE VÍNĚ JE PRAVDA. A zkrátka je fajn sejít se s přáteli u sklenky bílého, stejně jako to udělali Melenovi z Plané nad Lužnicí, Žáčkovi ze Sezimova Ústí a Jaroslav Hladík z Tábora. Mladé víno, na kterém se ve vinotéce U Černého kocoura a zeleného stromu pochutnávaly další dvě desítky lidí, bývá často považováno za jednodenní záležitost. Podle Ladislava Makovce ale spolehlivě vydrží nejen do Vánoc, ale i několik měsíců po Novém roce, klidně až do jara.

Ročník století plný vynikajících vín s výraznější barvou a vyváženější chutí. Takové očekávají sommeliéři letošní Svatomartinské víno, jež vybrané vinotéky z celé republiky začaly rozlévat o včerejší jedenácté hodině.

Spousta lidí tak včera poobědvala letošní první víno. Plno bylo například tradičně ve vinotéce Ladislava Makovce na Starém městě U Černého kocoura a zeleného stromu. Všem chutnalo.

Chutnější než loni

Hned co vinotéka otevřela své brány, se tu pohárků chopily více než dvě desítky nedočkavých milovníků vína. Po pár doušcích se téměř všichni shodli: víno je určitě chutnější než loni.

„Oproti loňsku je každopádně lepší. Loni bylo méně výrazné, skoro až kyselé. Letos bych řekla, že má v sobě vyrovnaný poměr kyselin i cukrů, je výraznější a celkově i chuťově příjemnější a na mladé víno jiskrnější,“ dokázala spatra ohodnotit bílé víno Jana Slabá z Tábora, která preferuje spíše bílá a suchá vína, například Ryzlink.

Na letošní ochutnávku dorazil s velkým očekáváním také Jan Hubička. „Vinaři tvrdí, že letošní ročník má být vynikající, tak jsem zvědavý. Tohle růžové, co piju, je velmi dobré. Ještě si dám pár vzorků bílého a skončím u červeného,“ směje se architekt, jenž na zdejší svatomartinskou slavnost dorazil už počtvrté. Nejvíc se každoročně těší na to „překvapení“. „Chodívám sem občas na ochutnávku různých vinařů a vybírám si konkrétní odrůdy, na které mám chuť. Vím, co mám očekávat. To mladé víno je ale vždycky překvapující, nevíte, co přijde,“ vysvětluje Jan Hubička, jehož neoblíbenější odrůdami jsou červené Svatovavřinecké a Cabernet.

Nejen návštěvníci vinotéky, ale i samotný majitel Ladislav Makovec si letošní mladíky mezi víny pochvaluje. „Ročník století to asi letos nebude, ale jde o opravdu vydařené víno, zvlášť červená jsou skvělá, protože v létě bylo hodně teplo a pak začalo ve správný okamžik pršet a víno mělo i dostatek vláhy. I podzim byl poměrně teplý a hrozny nenapadly ani žádní plísně a choroby,“ říká Ladislav Makovec, podle nějž se letošní červená vína s těmi loňskými vůbec nedají srovnat.

Bílé je slabší

Slabším článkem jsou ale podle něj v letošním roce vína bílá. "Bílá vína letos nemají dostatek kyselin a jsou sladší než obvykle, takže si myslím, že se budou muset v řadě případů dokyselovat, předpokládá.

Svatomartinská vína jsou každoročně první vlaštovkou, která oznámí, zda bude vinařská sezona povedená, či nikoliv. Ladislav Makovec soudí, že se máme na co těšit.

„I ostatní vinaři předpokládají, že se vína povedou. Já osobně sázím zvlášť na to červené, které občas bývá problematické, ale letos bude vynikající,“ ujišťuje znalec Ladislav Makovec.

Svatomartinské 2010

ČRo České Budějovice, 18. 11. 2010

Audio si můžete přehrát kliknutím na šipku přehrávače vpravo.

Táborský festival vína – Vína a destiláty

Český Rozhlas

Audio si můžete přehrát kliknutím na šipku přehrávače vpravo.

V Táboře začíná festival vína. Jeho druhý ročník uvede v pátek (12. 3., začátek 20:00) večer tematicky orientovaný na doutníky a destiláty. Na návštěvníky hotelu Dvořák čekají prvotřídní kubánské doutníky a nápoje. Špičkový bude i průvodce celým večerem, kterým nebude nikdo jiný než mistr světa v servisu doutníků Habanosommelier Ivo Dvořák.

Ostatně, dejme už slovo prezidentovi festivalu Jiřímu Blafkovi a sommelierovi z táborské vinotéky U Černého kocoura a zeleného stromu Ladislavu Makovcovi, které k mikrofonu pozval Jan Kopřiva.


Seriál v Táborském deníku


Nejlepší víno je od Kocoura

Sedmička Tábor, listopad 2009 (www.sedmicka.cz/tabor)

Sedmička Tábor - Nejlepší víno je od Kocoura

HITPARÁDA VINOTÉK

  1. U Černého kocoura a zeleného stromu – vynikající stáčená vína, nabídka českých i zahraničních, odborná obsluha, degustace, posezení.
  2. Vinotéka Tábor – nejširší nabídka stáčených vín, drtivá většina zahraničních, poučená obsluha, bez posezení, degustace.
  3. Bon Bon – nejužší nabídka stáčených vín mezi hodnocenými, bez odborné obsluhy.

Sedmička navštívila tři vybrané vinotéky v centru Tábora. Jak si stojí jejich stáčené víno?

Ladislav Vondráček se vínu jako svému koníčku věnuje už pětačtyřicet let. Znalosti o něm načerpal za léta praxe jako číšník i vedoucí nejrůznějších restaurací na Táborsku. Sám pěstuje víno na Bernarticku. Teď pro Sedmičku hodnotil stáčená vína ve třech táborských vinotékách. Záměr porovnat jediný druh vína ale nevyšel. Vondráček totiž nenašel odrůdu, kterou by nabízely všechny vinotéky. Přesto se obchody srovnávat dají.

Víno versus čokoláda

V Pražské ulici funguje několik měíců obchod s čokoládou Bon Bon, avízují tady i vinotéku. Nabízí osm druhů stáčených vín. Čepují do přinesených lahví nebo tu prodávají plastové za pět korun. Vína jsou nejčastěji z Maďarska, dovážejí je také z Moravy.
Obsluha dá ochotně ochutnat vzorek každému. Z bílých vín vyzkoušel Ladislav Vondráček tramín. Dovezený je z Maďarska. „Je to špičkové víno. Výborně voní a zanechává na jazyku dlouhou stopu, to je dobře, " popisuje Vondráček.
Horší je to ale s modrým portugalem, také maďarským. "Tohle červené víno má světlejší barvu, to není dobře, nevoní nijak výrazně a chuť se rychle ztrácí,“ degustuje Vondráček.
S dalšími druhy je ale v podstatě spokojený. Jedinou chybou je podle něj obsluha. I když je velice příjemná, s vínem návštěvníkům neporadí. Jak ale přiznává sama prodavačka, lidé sem chodí spíš za čokoládou než za vínem. Už proto by prodejnu navzdory široké nabídce lahvových vín a příjemnému posezení neoznačil Vondráček jako vinotéku.

Obsluhují sommelieři

Na Tržním náměstí je vinotéka U Černého kocoura a zeleného stromu. Vína tu stáčejí do vlastních lahví, originální plastovou nabízejí za pět korun. Druhů stáčeného vína mají deset, ale nabídka se obměňuje. Najdou se tady klasické odrůdy české, ale i zahraniční.
U Kocoura stáčejí vína z pozdního sběru, která se vinařům do lahvových už nevešla. Že jde o velice kvalitní víno, potvrzuje i Vondráček. Vede u něj sylvánské zelené a monastrel. Z typicky českých odrůd ochutnal ryzlink vlašský. Drobnou chybou byla teplota, měl by být chladnější. Buket i jemná zlatavá barva byly v pořádku. „Květnatá chuť se příjemně drží v ústech. Víno má jemnou kyselinku,“ hodnotí Vondráček. Lahodné je podle něj i svatovavřinecké, zvlášť oceňuje jeho ovocně švestkovou a mandlovou chuť.
S předchozí vinotékou se tato nehodla v žádném druhu stáčeného vína. Neshodla se ani v kvalitě obsluhy. Ta svou konkurenci v Pražské ulici výrazně překonala. Majitel „Kocoura“ Ladislav Makovec vlastní certifikát akademie pro výkon povolání sommelier s celostátní platností. Sommelierské zkoušky má i další z obsluhujících, Jiří Bervida. Podrobný výklad ke konzumovanému vínu je tedy samozřejmostí. Každý měsíc se tady také konají degustace. Ve vinotéce se dá příjemně posedět.

Nabízí omnáct druhů

Ve vinotéce na Husově náměstí nabízejí osmnáct druhů stáčeného vína. Obsluha ochotně poskytne odborná doporučení i ochutnávku zdarma, i když na stěně visí cedulka, že deci vína na místě stojí deset korun, dvě deci dvacet. Posedět se ale v prodejně nedá. Vína natočí do vlastních nádob, za novou zaplatí návštěvník čtyři koruny.
„Většina vín byla ze zahraničí, což je z hlediska propagace podle mne minu,“, všímá si hned Vondráček. Rakouský modrý portugal byl podle něj nevýrazný. V porovnání s ním ten z Pražské ulice zvítězil. Podobně dopadl i tramín, který tu měl hodně světlou barvu a nepříliš výraznou chuť. Nadchnul ale ryzlink vlašský. Ten tu mají nadprůměrný. Jak vůní, tak i chutí. Překonal dokonce i vzorek z vinotéky U Černého kocoura.
„Přesto bych tuhle vinotéku hodnotil jako průměrnou. Nabízejí tady odrůdy, které nemají moc porovnání. V předchozí na Tržním náměstí mají známější, i když ne klasické odrůdy.“ Degustace ale na Husově náměstí provádějí také.

Vyhodnocení

U Vondráčka zvítězila jasně vinotéka U Černého kocoura a zeleného stromu. Stáčená vína jsou tu až na drobnou výjimku, kterou je právě testovaný ryzlink, vynikající. Obsluha je vzhledem ke svým znalostem bezkonkurenční. Jako druhá u něj skončila vinotéka na Husově náměstí. Třetí místo obsadila Pražská ulice, a to právě kvůli půlenému obchodu s čokoládou. Všude bylo čisto a s vínem zacházeli podle pravidel.
„Kvalita vín byla obecně dobrá. Jen bych doporučil nabízet více českých a moravských vín,“ uzavírá Vondráček.

Pokud je zvětšená verze novinové strany nečitelná, můžete si ji stáhnout po kliknutí pravým tlačítkem myši volbou „Uložit obrázek jako“.


V jeho Vietnamku uvěřil i Jan Kraus

Sedmička Tábor, 28. ledna 2010, napsala Lenka Vocílková

Do Tábora zavítal Jan Cempírek, tvůrce knižního skandálu roku. S hosty u vína debatoval nejen o knize Bílej kůň, žlutej drak. Spisovatel, novinář, cestovatel a tak trochu i muzikant Jan Cempírek byl hostem prvního Literárního večera nad vínem. Ty v Táboře začíná pořádat vinotéka U Černého kocoura a zeleného stromu.
Jde o autora, který pod jménem mladé Vietnamky napsal knihu Bílej kůň, žlutej drak a získal s ní Literární cenu Knižního klubu. Napálil tak média i literární odborníky.
Všichni mají židli, sklenku vína, host je přítomný. Rozhovor o knihách, cestování a světě, který chce být klamán, může začít.
Jan Cempírek zahajuje debatu představením své prvotiny – trainstory Rafinerie. V knize zužitkoval zkušenosti z cest a pouličního hraní. „Jednou z reakcí na Rafinerii bylo i pozvání na kafe. Podepsán pod ním byl Jarek Nohavica,“ prozrazuje Cempírek.
Dodává, že režisér Dan Svátek chystá filmové ztvárnění této knihy.
Tématu cest se drží i další Cempírkův text Autostop cz. Ke čtení mikropříběhů jednotlivých stopařů, které po jižních Čechách vezl, promítá autor jejich portréty.

Vietnamka Cempírek

Nakonec se hovor pčece jen stáčí ke knize Bílej kůň, žlutej drak. Mystifikaci dovedl autor tak daleko, že jako Lan Pham Thi poskytoval prostřednictvím e-mailu i rozhovory.
„Původně to měl být pouze vtípek na mého vydavatele,“ vysvětluje Cempírek, který úspěšnou knihu napsal tak, že si sedl a sepsal všechna klišé o Vietnamcích. Ta pak do knihy promítl.
V existenci autorky Lan Pham Thi uvěřila všechna média. „Dokonce přišla pozvánka do talkshow Jana Krause,“ směje se autor.
První Literární večer u vína nasadil laťku vysoko. Na dalším vinotéka pravděpodobně přivíta Ladislava Nagy, překladatele anglosaské literatury.


J.Cempírek: Já měl právo napsat knížku, a každý má právo se vyjádřit

Týdeník Táborsko, 3. února 2010, napsala Lucie Procházková

Ve středu 20. ledna přijel se svým pořadem do Tábora spisovatel, novinář a cestovatel Jan Cempírek. Muž, jehož jméno se v loňském roce skloňovalo především v souvislosti s titulem Bílej kůň, žlutej drak. Kniha vydaná pod jménem mladé Vietnamky získala cenu Knižního klubu. Ve vinotéce U Černého kocoura a zeleného stromu promítal Cempírek svou kolekcí snímků dvaceti stopařů, které si na svých cestách fotí. Ke každému z nich přidal krátký „mikropříběh“, a diváci se dobře bavili. Zároveň si mohli poslechnout autorské čtení z knihy Rafinerie, která je o partě mladých hdebníků cestujících Evropou, a došlo samozřejmě i na kontroverzní mystifikaci. I pro Táborsko odpověděl na pár otázek.

Kde jste vzal inspiraci pro svou knihu Bílej kůň, žlutej drak a jak na ni veřejnost nahlíží? Podobnou věc jsem chtěl napsat již delší dobu, inspirací mi byla podobná mystifikace francouzského prozaika Borise Viana. A k názorům veřejnosti mám neutrální vztah – já měl právo napsat knížku, a každý má právo se vyjádřit. Třetina lidí to odsoudila, třetina byla nadšená a třetině to bylo zcela jedno.

Prý jste po studiích procestoval na třicet zemí. Jaký byl poté návrat do Čech? Návraty mám většinou rád. Nejsem z těch, kteří si po cestách stěžují, že si u nás nemohou po návratu z cest zvyknout, že lidé jsou tady nevšímaví, šediví a já nevím, jací ještě. Jsem hrdým Čechem, a i když se mi hodně věcí v domovině nelíbí, tak už dávno jsem poznal, že v každé zemi je chleba o dvou kůrkách. A Česká republika je dobré místo na žití, opravdu.

Spojuje vás nějaké pouto i s Táborem? První věc, která mě spontánně napadla, byla má cesta na Aljašku na Mistrovství světa v rýžování zlata v roce 1966. Měl jsem tehdy s sebou dvě trička od firmy Bohemia Chips, která jsem si koupil před odjezdem právě v Táboře. A na Aljašce jsem se dostal k jedné české emigrantské veselici – a tam se téměř strhla rvačka právě o tato trika. Emigrantům nevadilo, že trička byla nošená, zkrátka je chtěli. Takže trika teď jsou k vidění na Aljašce.

V Táboře jste besedoval ve vinotéce. Jaký je váš vztah k vínu? Uživatelsky příznivý. Vysokou školu jsem dělal na jižní Moravě a na víno se dívám jako na přírodní potěšení. Poznám dobré víno a nekvalitní, ale odborníka ze sebe nedělám. Dávám klobouk dolů před vinaři, práce na vinici je opravdu hodně. V dnešní době dokáže vinařství dát člověku potěšení z ručně dělané práce, takových činností už lidé moc nemají.


Letošní beaujolais je podle některých výrobců nejlepší za posledních 50 let

ČRo České Budějovice, 20. 11. 2009 (http://www.rozhlas.cz/…prava/660043)

Audio si můžete přehrát kliknutím na šipku přehrávače vpravo.

Po celém světě se ve čtvrtek začalo rozlévat letošní nové beaujolais, které je podle některých výrobců nejlepší za posledních 50 let.

Už tradičně jej vítají například ve vinotéce u Černého kocoura a zeleného stromu v Táboře, tamní sommeliér Ladislav Makovec o letošním ročníku nového beaujolais říká:

„Letos mě hodně překvapilo, protože v loňském roce se mi zdálo příliš aromatické. Letošní ročník má trochu kyselosti, která se mi líbí u moravských vín. Jinak je to klasické mladé beaujolais, hodně ovocné, hezky aromatické, příjemná tříslovinka.“


Svatomartinské 2009

ČRo České Budějovice, 11. 11. 2009

Audio si můžete přehrát kliknutím na šipku přehrávače vpravo.